Nesu Vám velké noviny
odněkud z neznámé země;
host vzácný mi je povídal,
jak z dálky zavítal ke mně.
Měl roucho bílé jako sníh,
na hlavě věnec měl z květů
a v očích zář a vlídnou tvář
a úsměv kol blažených retů.
A nachýlil se ke mně tak,
k Vám jako matka se sklání,
a povídal mi celý cen
a v noci až do svítání:
Jak rostou květy na poli,
a pták jak v doubravě zpívá,
a o lidech a o hvězdách,
a Bůh jak na vše se dívá.
To povídal mi den a noc,
však o Vás na úsvitě,
jak sličnější než v poli květ
jest dobré, nevinné dítě.
A jak se ten host jmenoval,
se chcete dozvěděti?
to byl snad Strážný anděl sám,
neb Láska k Vám, mé děti!