Co jsem nazpíval se
vám už, dívky zlaté!
a teď ptá se zpěvák,
co mu za to dáte?
Ta na grošík bílý,
druhá na kytičku,
jiná rozmýšlí se
snad i na hubičku!
Bývávalo, bylo
před mnohými jary! –
ale teď je zpěvák
ošklivý a starý.
Grošík, bílý grošík
složte u chuďasů,
zpěvák má dost stříbra
na svém bílém vlasu.
Za písničku jednu,
která hocha máte,
dejte mu svá líčka
zlíbat tisíckráte.
Ale zpěvákovi,
sad až jarem zkvete,
hoďte na hrob růži,
– která vzpomenete!