Je ten náš lid jak Kristus na kříž vbitý,
a vy pod křížem tím jste žoldnéři,
o jeho šat zběř hraje se zběří,
on na to hledí nahý, bídný, zrytý.
Hloub do skrání ten věnec z trní svitý!
a oko když se slzou zašeří,
z vás, kdo má pěsť, jej v líci udeří
a vůkol jásá k tomu posměch zpitý!
A on, tak umučený, s kříže zírá
tu k nebesům, tu na vás ve své muce
a na rtech jeho modlitba se chví. –
Vy láteříte dál s kostkami v ruce,
krev jeho zvolna pije země sirá –
a v dálce duní voje Titovy!