Vesele, vesele chrustí můj srp
do klasů, do máků, do modrých chrp;
po hrsti hrstku je kladu v řad,
klas, chrpy, máky, vše napořád.
Ty modré chrpy mám v očích svých,
červené máky mám na lících; –
ty polní tady kvetly svůj čas,
můj není, můj není jenom ten klas.
Můj není, můj není, – ale snad přec: –
podle mne hospodář žne, mladý žnec
a ten mi šeptá, až zazní cep,
že budem spolu jíst nový chléb.