Zlý člověk vešel přes můj prah
a řek’: „Dej sem, co tvého jest!“
Vzal skývu mou a vzal mou čest
a co mi svato, šlapal v prach.
Já naň se díval jako v snách
a řekl, mysle, že to trest:
„Kde vina má, a nač tvá pěst?“
A on jen znovu ruku vztáh’.
On šel; já zůstal sám a chud
a před lidi mi bylo stud;
tak věru smutno dále žít.
Tu v svoje srdce pohled’ jsem
a tolik míru bylo v něm: –
ten člověk zlý mi nemoh’ vzít.