TICHOUNCE, tiše plyne život
jak zrádné moře v odběhu
a lehkověrný, bláhový
je člověk spáč jen na břehu.
Jen časem vlna divoká
mu do snu zašplíchá
a člověk s hrůzou naslýchá
a vzkřikne, – vlna utichá,
spáč klidně usne zas.
A zvolna, kradmo, zlehounka
jej vody obtočí,
jich šum, ta hudba hebounká
jak olovo mu sype na očí. –
Tu zahřmí vlna mohutná
a spáč vyskočí zděšený:
„Ó, ten můj život ztracený!“ –
A vlna se jen zachechtá. – –
Ó, Bože můj, – ta hra je ukrutná.