DNES mlha se nám v zimostrázu chytá,
to jistě přes pole k nám jede kdosi –“
– a za chvilku je síň jak hnízdo vosí,
dětí co máku, starších jako žita.
A kolik na chudobce lístků zkvítá,
jest jich kol báby, jak se na stůl nosí, –
jen srdéčko té chudobky se rosí:
– vždyť ona jen, kde lístek schází, čítá!
A vzpomínek je, a je povídání,
jak přešel rok, co příští nese znovu. –
– A za týden si dáme na shledání!
Děd za kostelík až nás doprovází
a bába oknem jdoucím ku hřbitovu
se zamyšlena dívá k zimostrázi.