POJĎ, drahá duše moje,
vždyť mám tě ještě rád, –
tak měkká ruka tvoje,
dej mi ji zulíbat.
Je večer, šero splývá
a na vlas napad’ sníh,
však jara záře snivá
je v dobrých očích tvých.
A jak jsme šli tak spolu
již tolik, tolik let,
s tvé duše nespad’ dolů
ni jeden bílý květ.
Teď jíním sšedla luka
a všechno je to snem;
jen tvoje věrná ruka
je měkčí každým dnem.