Zakukala žežulička
z doubravy:
„Přišlo jaro, kdo je se mnou
pozdraví?
Přišlo, jak by s nebe spadlo,
samý květ,
pospěšte si, chcete-li je
uvidět!“
My bychom je pozdravili,
ale jak?
my kukati neumíme
jako pták.
Ale přec se půjdem na ně
podívat;
nekukáme, můžem však mu
zazpívat!