VŠAK nebudem už jinačí,
ó ženo, ženo, ženo má,
ať v radosti, ať ve pláči,
ó ženo, ženo, ženo má!
My květem vyšli za mláda,
ó ženo, ženo, ženo má, –
teď cesta sněhem zapadá,
ó ženo, ženo, ženo má!
Dřív druzi byli ochotni,
ó ženo, ženo, ženo má!
teď vánicí jdem samotni,
ó ženo, ženo, ženo má!
Tu tam jen druh zbyl poctivý,
ó ženo, ženo, ženo má,
a ten už také šediví,
ó ženo, ženo, ženo má!
I až udeří hodina,
ó ženo, ženo, ženo má,
ty u mne zbudeš jediná,
ó ženo, ženo, ženo má!
Šlo květem to a přes hloží,
ó ženo, ženo, ženo má,
kdys v jeden hrob nás položí,
ó ženo, ženo, ženo má!