Jdou ženci s pole k domovu
a šednou role a lada,
měsíčný srpek stříbrný
za tmavé lesiny padá.
Tam dole od luk vane chlad
do horkých, znavených tváří,
po hvězdě hvězda vychází,
ode vsi světélka září.
Jdou ženci, každý k domovu
a s žatých polí to dýše,
jak po bolestech rodička
když nejprv usnula tiše.