HOŘEL ve vsi statek,
už hořela ves, –
kdyby kdos byl v zmatek
nenamát’ se kdes.
Střechu srazil hákem,
děti vynes’ sám,
div před naším zrakem
nezabil ho trám.
Když byl konec všemu,
nechtěl dát se znát –
modlíme se k němu:
byl to anděl snad!
Až jsme ho chtíc, nechtíc
k řeči ponoukli:
Byl to jakýs šlechtic. –
My ho utloukli.