Zas sladká vesna širou zem
oblekla v květiny
a já se ptal: Kde pro mne květ
je ze všech jediný?
Šel cestou jsem i lučinou
i k horám, v skalnou sluj,
a mnohý květ jsem utrhnul,
však nebyl to květ můj.
A ptal jsem se: Což neroste
květ pro nikoho z nás?
a v prsou mých kdos odvětil,
jak z mhavé dálky hlas:
„Kdes na dalekých ostrovech,
kdes v říši snů a dum. –
Zde ještě nikdo nepřitisk’
jej ke smrtelným rtům!“