SEDĚL zajíc v křoví,
smál se roháčovi:
„Jak o nohách šesti
umíš slavně – lézti!
Máš sic křídla taky,
ale závoď s ptáky.
A pak, na mou kuši,
kde pak ty máš uši?“
Řekl roháč: „Ouha!
řeč tvá je tak dlouhá
jak tvé uši, brachu. –
Za to nemám strachu!
Jak jen trávka hne se,
duše se ti třese.
Do staletých dubů
klubu se a klubu.
Ty máš rychlé nohy
– a já mám své rohy!