Jako Volným král když zmírá,
tys odešel nám!
roztruchlila vlast se širá,
tys jen klidný sám;
utichla tvá žárná lyra,
meč tvůj zbyl a plam.
Boží mír je na tvém čele,
žezlo pouští dlaň,
tvoje plémě osiřelé
zvedá však tvou zbraň;
zrak tvůj zavřen, lid tvůj směle
svůj upírá v tmáň.
Velký, silný, volný všady!
tak tě znal tvůj lid;
bez poskvrny, kazu, vady
zvedal’s nad ním štít;
v boj jsi ved svých pluků řady,
učil’s je se bít.
Bouři čelil’s na vše strany,
„K předu!“ volal’s v hluš,
prapor v cáry rozedraný
pozvedal’s jak muž,
zvedl’s lid svůj zašlapaný,
když mu řekli: Služ!
Nedotknut vln všedních svárem
svornost kázal’s řad,
velký vírou, láskou, žárem
nad vše’s volnost klad;
vítěz nad zlobou a zmarem,
velký sám, jsi pad.
Smrt ti vymkla žezlo z dlaně,
ale pouze v mžik;
dál hřmět budou tvoje zbraně,
velitelský vzkřik;
dál tvé heslo odhodlaně
v bitev třesk a ryk.