DOŠKOVÁ střecha, okna jako ruka,
leč, co z nich vidím, můj je lán i luka!
Na panském zámku malta opadává,
mně na mé sýpce Pán Bůh požehnává.
Za týden jezdit dvakrát na robotu: –
selátka správci rostou za tu psotu.
Chraň, Bože, pole, chlév a každou stranu
od krup a ohně, vojny, moru, pánů.
A musíš-li už chopit naší kliky
se v neštěstí, chyť nejdřív chalupníky! –
Co vidím z oken, můj je lán i luka;
mám holku na vdaní a k vojně kluka.
Dám vám tu holku; – a ty! – konec křiku; –
jalůvku s ní a čtvrtci dvacetníků.
A tobě, chlapče, by tě neodvedli,
dnes postupuje živnost táta sšedlý.
Modli se, pracuj – a nehrdli, synku,
mě, jak já hrdlil tátu pro výminku!