Jde posud světem družina
rytířů bludných;
jim v klid nebije hodina
a s ostnem rodí vidina
i snů se svůdných.
Kde má že touha zaklena?
ji musím míti.
Ó zdes myšlenko blažená,
já našel tě! – však ztracena
zas musíš býti!
Oř divoký je srdce mé,
cos v dál je bodne
cíl hledaný když najdeme:
tak bídní, bludní jedeme
soudného do dne.