To bylo v horách. Příval strhal pole.
U jednoho, kde zbyla holá skála,
stál starý sedlák, tvář se kámen zdála,
jak zkoušel půdu bodcem svojí hole.
Rozhled’ se nahoru a po údole:
ani ten mezník voda nenechala!
a mlčel; – šedá hlava zakývala,
a pevně kráčel domů po výmole.
Co dělat? – Chalupa je na spadnutí
a prodlužena, věřitelé krutí,
děti jsou malé, „nevěsta“ nic nedbá,
syn rozmařilec, na všem jako kletba. – –
„Co vnuk můž’ za to?“ – Setřel s čela chmuru
a ještě večer vez’ tam země fůru.