VZCHOP se k žití, hlavu vzhůru,
bojuj, když jsi v světě už,
blesk a blesk ať kříží chmuru,
to jsou živly, – ty jsi muž!
Po naději naděj’ v žití
ať si trhá vichru svist,
doufej, dokud slunce svítí
na jediný žlutý list.
Spadne též, – to býti musí;
jeseň čeká na svůj lup,
klidně však, ač větve v kusy,
na sekeru čeká dub.
Ve světě když po všem veta,
ty si klidně řekni: Jest! –
zoufat umí každý sketa,
muž jen žití břímě nést.
S nadějemi, bez nadějí,
smrť se neptá, všem dá klid;
buď si, – to je práce její,
tvá je, dokud živ jsi, žít.
V duši jasno, v srdci sílu,
nezahazuj v bitvě zbraň,
stále vzhůru, stále k dílu,
dokud dýcháš, neustaň!
Posléz, když tě bouře zchvátí,
padni, – jako každý pad’; –
uměl’s-li však v bouři státi,
můžeš klidně umírat.