Jede, jede koník vraný,
na něm hoch jak malovaný.
Podkovy mu zvoní ruče,
jak to moje srdce tluče!
Letí kůň, jak vlaštovička; –
kéž mu spadla podkovička!
Letí kolem v jednom honě,
kéž jsi, hochu, spadl s koně!
Chytla, – jak mi srdce tluče! –
chytla bych tě do náruče.
Hlavičku ti vyhojila,
svoje srdce uzdravila.