POD naším krovem
už na mnoha jar
si staví a žije
vlaštovek pár.
Odlétá v září,
leč, jak raší květ,
vždy v totéž hnízdo
se navrací zpět.
A po celé léto
ať slunce, ať hrom,
jak rády a šťastny
jsou ve hnízdě tom!
Je staré to hnízdo
a bourá je čas,
leč vlaštovky vždycky
je přistaví zas!
Toť jejich domov,
jejž milují tak! –
A Člověk má méně být,
než je ten pták? –