Tatíčku náš milený.
jste vy nějak schýlený –
jako byste sám to nebyl,
tak jste celý změněný!
Na dvoře a na mlatě,
jak byste měl závratě,
tuhle, když jste večer přijel,
vypadly vám opratě.
Klopotit se den co den,
kterak nebýt unaven,
od jara až do podzimku,
a to všechno pro nás jen!
Zítra, chcete, nechcete,
jen si hodně pospěte,
že už také hoch jsem statný,
ráno vidět budete.
Volky, krávy krmeny,
koně jako jeleny;
však vy si mne pochválíte,
tatíčku náš milený!