NA staré bříze zpívá pták
tak strhaně a smutně tak, –
větvemi táhne větru svist,
po listu padá žlutý list
a krajinou se stmívá.
List žlutý padá na střechu
do netřesku a do mechu,
a v okně chyšky krvavá
večerní plane záplava.
Ven vyšel přes prah, pohled’ v dál.
Kde osamělý topol stál,
a pohled’ k nebi, used’ v prah
a hleděl v čiro jako v snách.
Od chatky cesta do polí
tam vede k tomu topoli:
dnes mrtvou ženu nesli tam,
– on ponejprv je doma sám.
Pták dávno zmlk’ a západ zhas’
a jím jak byl by projel mráz;
vzal za kliku, šel v jizbu zpět;
za ním se zavřel celý svět.
A bříza tmou se kývá.