HODILY jsou holky vdovce
do potoka,
jedna hezká, druhá hezčí,
nejhezčí ta černooká.
Plav si, vdovče, po náhoně,
přes rybníky,
proč jsi ty chtěl o té pouti
tančit s náma u muziky.
Plav si, vdovče, až do moře
pro ty věnce,
na jalovec patří vdovec,
růžičky jsou pro mládence.
Vdovec v proudu, duši k soudu
uchystanou,
tři panenky rozběhly se,
každá domů jinou stranou.
Na potoce, nade mlýnem,
tré vrbiček,
pod každičkou tou vrbičkou
stojí strážný andělíček.
Jeden hezký, druhý hezčí
u potoka;
chytaly ho, dostala ho
nejhezčí, ta černooká.