JAK s rolničkami saně zvoní,
jak vody v šumném potoce
jste přijely na bílém koni,
ó vánoce, ó vánoce!
Po celém kraji sněhu leží,
pod mraky měsíc vesluje –
však u nás teplo; – ať si sněží
a vítr okny lomcuje.
Náš útulný a tichý domek
až pod krovy je zasněžen,
však proto přec vánoční stromek
k nám od Ježíška přivežen.
A na něm? – Bože, – divy světa!
jak světélky je zaplaven:
zde stádo, zde je vojska četa,
zde koráb, – k plavbě připraven.
Zde cukroví je ve škatuli
a zde je zlatý oříšek –
a zde, – ó div! – k své Matce tulí
se sám ten božský Ježíšek!
Zde vůl a osel vedle něho,
zde Tříkrálů je vzácný dar;
však, Ježíšku, nač mi je všeho? –
když’s nepřines’ mi botek pár!
Já viděl ondy bosé dítě:
sněhem a ledem hoch šel sám,
já řek’ mu, že, když poprosí Tě,
Ty mně, – a jemu já je dám.
Však hle! – u dveří někdo stojí,
– tak dřív’ se nikdy neusmál;
vysoké botky, kabát dvojí,
– snad Ježíšek ti sám to dal?
Ó hochu, pojď! u Jezulátka
se poděkuj, jak slušívá; –
zde to je moje dobrá matka
– a vidíš, jak se usmívá?
A dnes Ježíška nepros o víc,
rozdělím s tebou vše, co mám,
to cukroví zde na polovic,
– svou matičku si nechám sám!
Jak s rolničkami saně zvoní,
jak vody v šumném potoce,
jste přijely na bílém koni,
ó krásné, svaté vánoce!