ODEŠLA’S v tu tmavou dáli,
z níž se nikdo nenavrátí,
přes tvou hlavu čas se valí,
z klidu už tě neuchvátí.
Ale nad mou hlavou chřastí:
Živých svět už mrtvých není,
neboť tam té ve propasti
jest už všeho zapomnění.
A to nejvíc v srdce hryže
a to mi až rozum mizí,
že, co bylo všeho blíže,
teď je ti tak cizí, – cizí.