JE proud můj život divoký,
jenž skalným břehem kouří,
vše odnese, nic nenese
a bouří jen a bouří.
A tebe, kvítek nejdražší,
mi jedním mžikem splavil
a na věkův už na věky
vší radosti mne zbavil.
Já dívám se, já naslouchám,
já volám v dáli mhavou.
„Co uchvátím, to nevrátím,“
jen zní to řekou dravou.
Na břehu stojím podrytém
a hledím, jak to rve se;
i až ten břeh to utrhne,
tam v moři sejdeme se.