Z tvých ňader dýchá pokoj
a mír z tvých stinných řas –
jen blíž mne přitiskni k sobě!
ať věřím, že jsem šťasten zas.
Jen dívej se, dívej tak dlouho,
vždyť dlouhý byl to žal,
ale tvůj úsměv naň padá,
jak v mrak by úsvit dopadal.
A v duši mé je tak jasno,
a teplo a klid a lad,
a v těch mých očích je vlhko,
jak se to mohlo stát! –