Lépe je v boží přírodě
než u Andrejsů v hospodě;
pod skalou čerstvý pramínek,
na poli chmel a ječmínek.
Ptáčkové si tam zpívají,
z té křídy strachu nemají
a nikomu nic nechybí;
ta voda zvlášť je pro ryby.
A lidé, když tak přijdou ven,
všem přejou ji a vzdychnou jen,
by chmel a ječmen, boží dar,
též spatřil jejich pivovar.
Ba, nechybí a nezhřeší,
kdo s přírodou se potěší;
a to je také dobré moc:
nikdo tam není přes půlnoc.
Jenom ti světa škůdníci,
– šenkýři, ještě sklenici! –
Až my si na to zvykneme,
taky tam chodit budeme.