V náruči boží, odkud jsme vyšli,
večer se všichni sejdeme zas; –
kdo by se děsil, kdo by se třás’?
Z oteckých paží, z otcova domu
byli jsme na mžik posláni v svět; –
kdo by se obával vrátit se zpět?
Po trapné pouti na vždy zas domů,
nikdy, už nikdy, v tu chladnou dál!
V náruči boží kdo by se bál?