Park jasní se a tmí v měsíčném linu
a skrze otevřené okenice
světlo se proudem řine do ložnice
a těžká, vlahá vůně od jasmínu.
Na polo svlečena, pol v záři, stínu
leží tu dívka; – světlo od měsíce
na černý padá vlas a bledé líce,
v zmačkaný list a sněžnou na peřinu.
Na stolku vedle stojí obraz muže
a měsíc chví se od tabulky sklené,
jak od večerní rosy operlené...
a pod obrazem leží bílá růže.
– To celé štěstí své dnes vyplakala!
Teď spí. – A teď se ze sna pousmála. –