Den svitnul krásný, slunečný
po široširém kraji
a jeho čarným úsměvem
se květy otvírají.
A zelená se osení
a žlutě pučí klestí
a skřivan vznáší od země
se k nebi s písní štěstí.
Ó, moje srdce, ty jsi též
tak plno touhy, vznětu,
ty také k slunci otvíráš
se jako jeden z květů.
V tobě jak v srdci skřivana
to cítí, touží, zvoní –
tys pták, tys květ – kéž celý svět
dnes cítil to jak oni!