HUČÍ vlny jezera
do tmavého večera.
Ó, nech sebe více hučí,
bouři v prsou nepřehlučí
z vln mi nikterá.
Z večera, z večera
hvězdy svítí do šera.
Ó, nech sebe víc jich svitne,
tmou v mých ňadrech neprokmitne
z hvězd těch nikterá.
Z večera bezsměrá
duše klesá do šera.
Či přec někdy rozsvětlí se?
Ptej se hvězdy tříštící se
v černých vlnách jezera.