Tvůj obraz zjevil přede mnou
se v noční, hluboké tiši –
já nevěděl, zdalis to ty,
neb anděl s nebeských výší.
Tak zářila jsi skvělostí
v tom sněžném, unylném zjevu,
však stála jsi tu smutna tak,
tak dumná a bez úsměvu.
A do očí’s mi hleděla
– to nebyl pohled z té země! –
já věděl, že to všechno sen,
však též, že přišla jsi ke mně.
To nebyl anděl, anděl tak
být nemůž’ bez naděje,
a přec kdy’s šla, já děl: To v dál
můj strážný anděl spěje. –