TVOU dlaň v své stále cítím dlani
a v sluch mi zní tvůj hlas,
a nemohu to věřit ani,
že na vždy odešla’s.
To všechno bylo ještě včera
a více není dnes,
jak pohádka, již za večera
jsme poslouchali kdes.
A jest, – ač nemohu to chápat, –
tak ztracený to svět
jak ten, jenž v prach a popel zapad’
už před tisíci let.