JINAK už to, brachu, nejde,
radost, mladost, všechno přejde;
píšťaličky z vrb
řezat v zimě jako z jara,
to už pozdě, brachu stará; –
zatni zuby, trp!
V jizbu žití jak to čiší!
pozvolna, jak den se tiší,
dohořívá krb.
Jak to listí venku padá!
Mrazno ti, že pustnou lada? –
Zatni zuby, trp.
Utrhni si ještě polem
na strništi s chudým stvolem
vybledlých pár chrp.
Bývaly to jiné časy,
když tu zlaté vlály klasy; –
zatni zuby, trp.
Však už cestou den se chýlí,
na nás jako na obilí
žnec už zvedá srp. –
Koncem, bylo toho dosti;
tak jen tiše, bez hořkosti
zatni zuby, trp!