A touha trvá, dokud trvá žití. –
Jen mrtví v hrobě leží bez přání,
však živé každý úder žilobití
od mety k metě dále pohání.
Jeť život životem jen v doufání;
to chléb, jenž hladovící duši sytí,
toť onou bájnou Ariadny nití,
jež bludištěm nás vede ve tmáni.
A na konec, když slzou skropená
již hořkne v ústech poslední nám skýva
a noha zemdlí trním zraněná,
na neznámého moře pustém lemu
si mlčky usednem. Však touha zbývá,
kams přec jen doplout k břehu vzdálenému.