TICHÁ noc se na zem sklání,
zlaté hvězdy v tmavém šatě,
nikde ani zašeptání,
jde tak mlčky, velce, svatě.
Duše má se v krásu její,
jako norec v moře topí,
mživou vlnou jen se chvějí
upomínek zlaté stopy.
Tichá noci, hvězdostkvoucí,
ukolébej duši v snění
jak tvá krása nehynoucí,
z něhož není probuzení.