V svých upomínkách nalézám
zas útěchy.“ – Rci jaké?
Kdo opuštěn, ten zůstal sám
a ten, kdo zemřel, také.
My všechno si to jenom lžem,
že milujeme stále:
skráň nejdražší nám skryla zem,
a my jsme živi dále.
A v slzy šatíme svůj žal
a slovo všelijaké. –
Kdo do opravdy miloval,
ten mlčí a jde také.