Však na moři žití,
zatmí-li se mraky,
v hlučném vlnobití
též jste bouřliváky.
A jak plují lodě
s bouří zápasíce,
vaše křídla v brodě
bijou do vichřice.
V tmách kde stroskotanou
hloub tak mnohou chová,
s útesů vám planou
světla majáková.
A jak přes vln dmutí
oslňují v tmavu,
snad, k nim v rozlétnutí,
roztříštíte hlavu.
Buďsi. – Let spěl výše,
dál přes hlomoz denní; –
tak padněte tiše
v moře zapomnění.