Sviť mi, má hvězdičko,
sviť mi jen sviť,
kde koliv kráčím
po tmavé dráze
v práci a pláči,
jde se to snáze,
když ty mi svítíš,
sviť mi jen sviť.
V světě ta jediná
byla jsi ty,
v bouři a víru,
v života boji,
kdos-li dal míru
té duši mojí,
v světě ta jediná
byla jsi ty.
Sviť jen, ať vysoko
nade mnou dlíš;
přes lidskou bídu
duše i těla,
veď ty mne v klidu
jak’s to vždy chtěla,
až ve svou výš!