NA čele klid, na prsou ruce spjaty, –
ten spánek tvůj tak blahý jest a svatý.
A jako nevinného děcka spaní
je klidno hluboké tvé oddychání.
Jak od sebe v ten mžik jsme odděleni!
já v bdění, ty v tom všeho zapomnění.
Myšlení osten cítím a dne tíži,
tvůj duch je prost všech okovů a mříží. –
Kde klidu mžik, se ptám, v tom světa víru?
tvá celá bytost dlí v náručí míru.
Kde Bůh? se ptám; – svět celý nemůž’ říci,
a ty tak blízko mne mu patříš v líci.