Ó dítek žal! – k těm, co má rád
se vrátí ten i ten;
však ty’s tu večer zůstal stát
jak rozštěpený kmen.
Let padesát u skráně skráň,
znát každý srdce chvit,
let padesát jít v dlani dlaň
a pak se rozejít. –
Mráz duje ve tvé šediny,
mráz pod tvůj prázdný krov,
jak zbyl’s tu, samojediný
bez slz a beze slov.