NE, ty bys mi nezazlela,
jen bys usmála se vlídně,
jako když jsi u nás dlela,
na tvůj hrob že hledím klidně.
Vždyť tak klidnou, bez vší bázně
jsem tě slýchal hovořiti
s Tím, jenž radost dal i strázně
a jenž stvořil smrt i žití.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
SVÉ MATCE. (XVI.) · Josef Václav Sládek · Poetry Cove