VLAŠTOVKY když odlétaly
hleděla jsi ještě na ně:
„Mnoho štěstí“ – řekla’s – „v dáli,
vraťte se nám hezky ranně!“
Vlaštovky z pod našich stájí
tebe jistě dobře znaly
a žeť jistě v dálném kraji
na tebe si vzpomínaly.
Nenajdou už na nádvoří
tvoji hlavu posněženou; –
oblétnou a zašvitoří,
postesknou a zapomenou.