Co moudrost lidská od počátku
i dnes co hledá věda mdlá,
to’s, matko, ty ve světa zmatku
svou prostou vírou nalezla.
Kam pochybovač nestih’ v muce
nad úhor žití vypráhlý,
tam v modlitbách tvé spjaté ruce
v své důvěrnosti dosáhly.
Co taje žití tobě byly?
v svém srdci lásku, dobrotu,
zde všecko nést jsi našla síly
a víc-li třeba k životu?
Mír v duši, prachu žití čista,
když končil den tvůj poslední,
ty’s tichá šla, v své víře jista,
že z noci té se rozední.