Ač bys byla v okamžení
dala ráda za mne žití,
hořký kalich utrpení
nemohla’s mi, matko, vzíti.
Kéž bych však, když bolest raní,
jako ty moh’ žitím spěti:
čím stih’ Bůh, nést bez reptání
a čím lidé, – odpouštěti.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Své matce. (V.) · Josef Václav Sládek · Poetry Cove