Než slunko vyšlo nad horu,
ty’s byla na nohou
a nesložila ruce v klín,
co jen šlo oblohou.
A na večer když do rosy
zasvitlo z červánek,
šla’s do polí si poslechnout,
jak zpívá skřivánek.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Své matce. (IV.) · Josef Václav Sládek · Poetry Cove