Své dceři. (I.)

HLAVIČKO milá jak čistý květ, jehož se netknul svým prachem svět, –

hlavičko snivá a mlčenlivá, když máš co vytrpět! Hlavičko drahá, co mám ti říc’ –

zdali tě rád mám? Ó radši nic, hlavičko drahá! – má ruka sahá po tvé, – nic víc.

Hlavičko dobrá, jen Bůh tě chraň! kde otec tvůj zbloudil, ty pevna staň,

hlavičko mladá! – a někdy ráda si vzpomeň naň.