SVATÝ Václave,
české kníže, slyš!
hlasy k tobě pozvedáme
v nadhvězdnatou říš’.
Tisíc tomu let,
co’s byl kníže náš,
tobě byla řada věků
jako noční stráž.
Ale přes tvou zem
za těch tisíc let
vln jak mořem převalilo
všelikých se běd.
Ale ty’s je znal,
při svém lidu stál,
ty’s té země nezapomněl,
již jsi miloval.
V tísni duše své,
v číše hořkostech
jméno tvé za útočiště
měla na svých rtech.
V stkvoucím brnění
slávou zářící,
v čele vojsk jel’s na své brůně
s černou orlicí.
Svatý Václave,
volá tě tvůj lid:
vrať své zemi požehnání,
vrať svým dětem klid!
Vnucen-li však boj,
v záři krvavé
bitvy veď, jak’s dědy vodil,
svatý Václave!